FOŤÁK (i) místo kamery?

FOŤÁK (i) místo kamery?

Zatímco minulý rok byla naším hlavním tématem nastupující inteligentní automatika, na kterou však nezapomeneme ani teď, letos jím je natáčení do vysokého rozlišení (HD). To se nyní prosazuje i ve středních a v jednodušší podobě i v nižších cenových relacích, a tak otázka z titulku je zcela relevantní.


 Zvláště když obráceně to stále neplatí. Ale to není všechno. Vylepšily se i ultratenké fotoaparáty s vnitřním objektivem, u nichž byl vždy problém s nízkou světelností, a k cenovému stropu dorazily i zrcadlovky. U nich se pokles cen zastavil (není divu), a tak rozhoduje příslušnost ke značce (objektivy jsou drahé) a nejrůznější doplňkové vlastnosti. Dobrou zprávou pak je, že do nejnižších cenových relací vstoupily prakticky všechny velké značky, i když ne každá začíná na stejných doporučených koncových cenách jako třeba Nikon s Coolpix L21 (1.990 Kč) či L22 (2.590 Kč). Trh se zkrátka opět trochu změnil.

Trh se však změnil nejen v cenách. Pro řadu amatérských fotografů je například stále problematická i tak základní věc, jakou je autofokus. Myslet na to, že musíte mačkat spoušť nadvakrát, je zjevně nad síly celé řady lidí. Že je pak pro většinu (či dokonce naprostou většinu) nemožné přepnout si z jednoho druhu ostření či měření snímku na druhé, už výrobci zjistili dávno. Teď jsou evidentně na řadě i další zaběhnuté postupy typu „zaměř fotografovaný objekt středem objektivu, zmáčkni spoušť do poloviny (zaostři), pak zkomponuj scénu posunem fotoaparátu a spoušť domáčkni“. S dotykovým displejem místo hledáčku je celý tento „složitý“ postup hračkou a vypadal by asi takto: „namiř na to, co chceš vyfotit, klepni si prstem na displeji na objekt, který chceš mít zaostřený, a zmáčkni spoušť“. Ano! I takto jednoduše dnes může fungovat fotografování třeba v protisvětle, u kvalitních přístrojů…

Nové vlastnosti (díky dotykovým displejům)

Rozvedu je přímo u konkrétního modelu Sony DSC-TX7. Ten je – stejně jako například Nikon S4000 (4.390 Kč) – ovládán dotykově. Největší výhodu to má v možnosti přímo klepnout na některé aktivní ikony a tak bez vstupu do menu velice operativně změnit parametry. Ještě větší výhodou pak je, že si na displeji můžete ťuknout přímo na určitý bod (oblast), na nějž vám pak fotoaparát zaostří. Jsme však na začátku a tohle zatím mnoho přístrojů neumí. Ale je to nesmírně užitečné.

Představte si třeba klasický fotografický problém, se kterým se potýká většina amatérů – focení v protisvětle. Stojíte třeba v muzeu a vidíte nádhernou sochu, která je kvůli efektu umístěna proti oknu. Oči si s tím poradí dobře, fotoaparáty, a to prakticky všechny, měly donedávna problém. A protože tohle vám klasická automatika nevyfotí a někdy/často se splete i novodobá inteligentní automatika s analýzou scény, jako se mi to stávalo tuto zimu venku při focení portrétů proti světlému (sněhovému) pozadí, nastupuje dotykový displej.

Stačí na něm jen prstem ťuknout na prostředek sochy, fotoaparát poslušně propočítá snímek s důrazem na toto místo (oblast) a vy máte fotku jako brus.

Jen je třeba u dotykových displejů dát pozor při držení fotoaparátu. Často se mi totiž stává, že displej je tak velký a tak citlivý, že někam nechtěně sáhnu a cosi nastavím jinak.

SD válcuje všechno

Trh paměťových karet bude zjevně brzy jednobarevný. Olympus a Fuji se svým formátem xD Picture Card zaostávají už léta a přichází to i na Sony s jeho MemoryStickem. Názorně to vidíme právě na posledních modelech fotoaparátů. Zmiňovaný Sony DSC-TX7 má jak MemoryStick, tak SD, a pokud se podíváte například na Olympus, zjistíte, že tomu není jinak.

Karta SD zkrátka všechno válcuje a je to dobře. A pokud se vyhnete excesům typu Mini a Micro SD, které vůbec nejsou potřebné (nezapomeňte, že místa na mechaniku je ve foťáku dost) a které má v oblibě zjevně zvláště Samsung, bude fotografický trh v podstatě jednobarevný. A jelikož z notebooků odešly mechaniky PCMCIA představující univerzální převodní formát (jejich nástupce ExpressCard se ani po letech zatím neujal), je i zde zabudovávání mechanik SD karty naprosto běžné. Stačí jen vytáhnout „film“ z fotoaparátu a jede se.

Ať už ve verzi SD (HC) nebo SD (XC), která už jde do více než dvou tisíc gigabajtů neboli do 2 TB. Vyšší kapacity samozřejmě užijete při natáčení do vysokého rozlišení, kde megabajty nic neznamenají a jde hlavně o gigabajty, resp. už pomalu o desítky gigabajtů.

Jaký vybrat?

Podívejme se nyní na pár nejzajímavějších kategorií, bez nároku na jejich pregnantní stanovení a úplnost, a to včetně cenových relací, ve kterých se budete pohybovat, a účelu, ke kterému jsou foťáky určeny.

Jako i jinde také zde platí „dvakrát měř a jednou řež“. Nemohu proto než doporučit klasickou prostřední cestu, tedy střední třídu a dražší přístroj. Své opodstatnění však mají v některých případech i ty nejlevnější. Pro fajnšmekry jsou pak určeny třeba „kapesní zrcadlovky“ (kompakty s výměnnými objektivy), či retrohračičky typu Olympus Pen.

Za levno, za levno

Cenová relace: od 2.000 až 4.000 Kč

Z těch nejdůležitějších funkcí v této kategorii většinou nenajdete ani analýzu scény (a tudíž inteligentní automatiku), ani například dotykový displej.

Pro dítě nebo i dospělého začátečníka jsou však ideální a poslouží dobře i jako záložní foťák. Naprosto se ovšem nehodí pro každodenní tahání v kabelce či kapse (pak se musíte smířit s tím, že dlouho nevydrží) či dovolenkové cesty, kde vám záleží na kvalitě snímků a dobrém kovovém těle, které na cestách snese nesrovnatelně více, než jednoduché plastové.

Smířit se musíte i s tím, že fotografování za horších světelných podmínek bude takové, jaké bude, což asi nemusím rozvádět, protože to nejspíše znáte z fotoaparátů v mobilech a že objektiv bude začínat nad 30 mm.

Neočekávejte také žádné velké možnosti nastavení a vyspělé funkce, jako například pomocné světlo autofokusu. Na druhou stranu nemusí jít jen o základy – některé mají i optickou stabilizaci, což umožní použít delších časů (lepší focení za horších světelných podmínek) a delší než trojnásobný zoom.

V každém případě s nimi – díky nesrovnatelně kvalitnějším objektivům – uděláte lepší fotky než s mobilem. Zvláště pokud bude třeba lehce pod mrakem. Pamatujte však, že je to pořád jen věcička především pro začátečníky.

Střední třída

Cenová relace: od 4.000 do 6.000 Kč

Kompakty střední třídy by měly být cílem většiny z vás, kteří chtějí solidní foťák za solidní peníze, jenž nabídne moderní způsob práce, tedy zejména analýzu scény a s ní spojenou inteligentní automatiku.

V této kategorii najdete jak klasické kompakty, tak i nejlevnější ultrazoomy (ovšem bez vyspělejších funkcí a těl), a začínají tu i stylové přístroje, tedy malé a v kovu zakuté hračičky pro časté používání, a odolnější foťáky určené pro opravdu každodenní nošení či povalování někde v batohu.

Naleznete tu – kolem pěti tisíc korun – i fotoaparáty vysloveně odolné a určené třeba pro šnorchlování či občasné opláchnutí mořskou vodou, která je k elektronice podstatně agresivnější než voda sladká.

Objektivy začínají už poměrně často pod hranicí 30 milimetrů, natáčení videa do HD (1 280 x 720 bodů, 30 sn./s) se stává obvyklejší, stejně jako citlivost ISO nad 1 600. V této kategorii lze vybrat už opravdu dobré přístroje pro celou rodinu (zvláště s vyšší cenovou relací kolem a nad 5.000 Kč), vybavené už poměrně kvalitním objektivem a stabilizací, které uspokojí i náročnějšího zájemce. Navíc tu máte podstatně větší naději, že vám déle vydrží.

Nad nimi jsou pak už kompakty vyšší třídy, o nichž v mnohém platí to, co bude řečeno v následující kapitole.

Stylovky a ultrazoomy

Cenová relace: od 5.000 výše, klidně např. i dvanáct a více tisíc

I když zdánlivě nejdou k sobě, mají jedno společné – cenovku. Pokud se bavíme o „nabušených“ přístrojích, tak se v obou kategoriích ocitáme někde okolo 10.000 Kč. Tenké modely a ty nejjednodušší ultrazoomy (což rozhodně není označení pejorativní) naleznete už zhruba za polovinu ceny. Například Nikon Coolpix L110 za 6.490 Kč.

Při nižší ceně třeba u ultrazoomu těžko můžete počítat s inteligentní automatikou. S vyšší cenou se pak ocitáte ve světě kvalitních kovových těl a neméně kvalitní optiky s vysokou světelností a někdy i výtečně fungující stabilizací. Pokud ovšem nejde o stylové přístroje, jejichž optika je vnitřní a postavená na výšku - viz. Sony DSC-TX7 za 10.990 Kč.

Zabudovány jsou i vytříbené funkce včetně pomocného světla autofokusu, funkcí pro lepší focení za snížené viditelnosti atd. atd.

V této cenové relaci už s vyšší či vysokou cenou přestává platit představa klasického stylového aparátu jako „hezké, malé hračky, která ale hůře fotí“. Ta malá hračka může mít totiž už i desetinásobný zoom.

„Kapesní zrcadlovky“ aneb kompakty s výměnnými objektivy

Cenová relace: od 14.000 výše (třeba i 100.000 Kč)

Tato nová kategorie je určená těm, kteří hledají velmi vysokou kvalitu, ale požadují co možná nejmenší rozměry, což jim tradiční zrcadlovka nesplní.

Fotoaparáty této třídy se vyznačují přesně tím, co bylo řečeno. Navíc snímače CCD, resp. CMOS jsou v podstatě stejných velikostí jako u „dospělých“ zrcadlovek, takže v tomto ohledu nezaostávají.

V současnosti mají své výrobky zastoupeny např. Olympus, Panasonic a Samsung, a poté ovšem také velice drahá Leica. Vlastnosti nemá smysl rozebírat, protože možností a funkcí tu je, co hrdlo ráčí. Nejvíce jde – jako obvykle – o objektivy (většinou jsou typu Micro 4/3).

Nejdostupnějším modelem je Olympus E-PL1 (13.990 Kč, za tělo), Panasonic DMC-G1 a Samsung s modelem NX10 (viz foto) jsou lehce nad ním. Stejně jako ve světě zrcadlovek i zde existují výhodné balíčky – „kity“. Liší se především kvalitou základních objektivů – a tohle dobře promyslete. Často je lepší si koupit dražší „kit“, protože objektiv v něm obsažený může být o třídu kvalitnější.

Opravdové zrcadlovky se zrcátkem

Cenová relace: 9.000 výše za tělo (klidně i přes 200.000 Kč)

Pokles cen se už zastavil a skončil během pár let od prvního význačnějšího zlevnění v podstatě tam, kde po desítkách a desítkách let od započetí své existence končily tradiční výrobky na film. Nezdá se vám to zvláštní?

Zrcadlovky jsou často nedostižné v rychlosti reakce na spoušť a kupříkladu sekvenční focení bývá opravdu bleskové. Dosahují i relativně malých rozměrů, už dlouho nabízejí živý náhled na LCD displej a co do použitelnosti objektivů zvládají třeba i ty dvacet třicet let staré, což u předchozí kategorie nehrozí. Záleží samozřejmě na systému, který si vyberete, ale k mání je široká škála objektivů i od třetích výrobců v nejrůznějších cenách.

Poslední dobou se do opravdových zrcadlovek zavádějí i vlastnosti známé z vyspělých kompaktů (inteligentní automatika, více motivových programů či natáčení do HD) tak, jak jsou co do používání a funkcí dostupnější i pro běžného nadšenějšího amatéra.

Dostupnější už ovšem nebudou – stačí se podívat na cenovky...

S nahráváním videa do HD (vysoké rozlišení)

Cenová relace: nedá se stanovit. Jde napříč všemi typy fotoaparátů a cenovými relacemi.

Pokud platilo, a stále ještě platí, že kamera se nemůže fotoaparátu ve focení přiblížit, obráceně to už není pravda. Za uplynulé dva roky jsem zkoušel celou řadu foťáků s natáčením do HD a musím říci, že ty kvalitní z nich (jistým měřítkem je i cena) a se solidními vlastnostmi se běžné kameře přiblíží, resp. ji pomalu dostihnou.

A jaké že by to vlastnosti měly být?

  • Dnes už obvyklou možností je používat při natáčení zoom včetně stabilizace, ale přesto si na to ještě dejte pozor.

  • Solidní zvuk, vcelku jedno, zda mono či stereo – blízko sebe umístěné stereomikrofony na fotoaparátu vám prakticky žádný efekt neudělají, což mohu potvrdit z praxe. Snímání zvuku by muselo být vyřešeno jinak – typicky externími mikrofony.

  • Kvalitní foťáky dokážou pro nahrávání využít už i některé ze zabudovaných scénických režimů. Fotoaparát se tak při natáčení chová jako při focení. Analyzuje scénu a na jejím základě zvolí ten nejvhodnější režim.

  • Někdy je v nahrávce slyšet jakýsi podivný zvuk. Pochází od zoomu, který si foťák (dělají to někdy i kamery) také zaznamená. Je to jen drobnost, ale tam, kde to je znát více, vám to může znepříjemnit život, resp. dosti znekvalitnit nahrávky. Pozor na to.

  • Délka nahrávky – většina kvalitních přístrojů dokáže mezi stisknutím tlačítka start a stop nahrát více než deset minut. Délka samotné nahrávky jde pak až do výše kapacity karty. Nelekejte se toho, je to běžné, ale přesto se na příslušnou dobu raději zeptejte.

  • Skrytou vlastností je druh kódování, do něhož se nahrávka zaznamenává. Někteří výrobci stále používají tzv. Motion JPEG (MJPEG, MJPG). To nejlepší a nejkvalitnější, co dnes můžete mít, jsou formáty založené na MPEG-4, ať už je to AVCHD či přímo H.264 (do nich nahrávky ukládají i kamery), ve kterém také probíhá televizní vysílání za vysokého rozlišení (HDTV).

  • A snímková frekvence? Dnešní snahou výrobců je 30 snímků za sekundu (30 sn./s), což je určitě dostačující. Teď jsem jen zvědav, kdy se objeví první 3D foťáky (kamery už jsou, i když zatím ne amatérské) s natáčením s frekvencí 60 sn./s a dvojicí objektivů určené pro náročnější amatéry….

Stále ještě něco chybí

Ve fotoaparátech mi dnes chybí především Bluetooth, který by umožnil rychle převést snímky do notebooku nebo třeba do mobilu a odeslat je.

Chybí i ovládání gesty a la iPhone, i když se tu a tam cosi objevuje a Apple už nejspíše dávno jedná s některým z velkých výrobců fotoaparátů. I když – spíše nejedná, protože nemá spolupráci moc rád, takže už asi zkouší nějaký ten „převratný“ foťák navrhnout sám.

U přístrojů s dotykovými displeji mi často chybí tužky. Mívají totiž občas i titěrné ikony, které prstem neodklepnete. Navíc by v tomto směru pomohlo, kdyby bylo více ikon aktivních, tzn. dalo by se na ně rovnou klepnout a změnit tak parametr.

Chybí i správné odhadnutí „dotykovosti“ displeje tak, aby jenom při zavadění o něj neměnil parametry.

Jak vidíte, moc toho není, protože u jiných věcí by to vydalo na mnoho a mnoho stránek. Ale třeba na něco přijdete i vy a dáte vědět… Fakt je, že se za poslední dva roky fotoaparáty proměnily více než za předchozích pomalu deset let. A protože jsme stále v krizi (snad už odeznívající), není lepší čas pro obnovení vašeho fotoparku. Pokud si to samozřejmě můžete dovolit.

Ve stručnosti

  • Fotoaparátům vyšších tříd začínají dominovat displeje větší, než na jaké jsme byli zvyklí, a díky tomu se stále více prosazuje dotykové ovládání.

  • Díky dotykovému ovládání se proměňuje i styl fotografování (např. ostří na bod, kterého se dotknete).

  • Pokud vyžadujete kompaktní „kvalitku“, ptejte se po inteligentní automatice a počtu motivových programů, ze kterých vybírá.

  • I natáčení do vysokého rozlišení (v jakém formátu a s jakou snímkovou frekvencí) je dnes měřítkem kvality přístroje vedle pochopitelně běžných fotografických vlastností a kvality samotného objektivu. Nezapomeňte se také zeptat, zda v tomto případě funguje i inteligentní automatika.

Na co byste se měli zaměřit

  1. Inteligentní automatika - ta by měla být u vyspělého fotoaparátu naprostou samozřejmostí (u těch levnějších pochopitelně nikoli). Stejně jako například vyspělé ostření či expoziční režimy a kvalitní objektiv či solidní světelnost. Výjimku z toho posledního tvoří jen štíhlé stylové kompakty s vnitřními objektivy postavenými na výšku, kdy se z fotoaparátu nic nevysunuje a pohyb optických členů při zoomování nastává uvnitř přístroje. Tady to s sebou nese sama konstrukce foťáku.

  2. Podpora focení za horších světelných podmínek - pro jednoduchost si řekněme, že to, co je třeba sledovat, se jmenuje „co nejvyšší světelnost objektivu“, „kvalitní stabilizace“ (optická nebo mechanická) a nejrůznější udělátka typu „aktivní paprsek autofokusu“ či specializované scénické režimy. Závisí i na kvalitě CCD/CMOS čipu, resp. jeho reakci na méně světla.

  3. Sériové focení - s bleskem ho kdysi uměly jen špičkové foťáky. Dnes to stále ještě umí špičkové foťáky, i když mám pocit, že jich je nějak méně než dřív. Fotografovat totiž nepřetržitou sérii snímků danou jen kapacitou paměťové karty při stále stisknuté spoušti a stálém dobíjení blesku není úplně triviální. Jednodušší je sériové focení bez blesku. U něj si dejte pozor na to, že výrobci stále ještě u řady přístrojů využívají funkce přepnutí snímacího čipu na nižší, či dokonce podstatně nižší rozlišení. To nemusí být automaticky špatné, pokud to není třeba jen na 2 či 3 mil. pixelů.

  4. Při koupi ultrazoomu vždy - i u toho nejlevnějšího – požadujte optickou stabilizaci (stabilizuje se optický člen/ členy) nebo stabilizaci mechanickou (stabilizuje se zpravidla přímo CCD čip). Tyto stabilizace jsou nejúčinnější a vzájemně rovnocenné. Levná elektronická stabilizace je pouze doplňkové šidítko.

  5. Optický zoom - pozor je třeba si dát především na jeho přílišnou setrvačnost (dojezd), která se poslední dobou opět více objevuje. U natáčení do HD pak na rychlost přeostřování při zoomu a reakci na změnu světla a stínu při
    švenku.

Zdroj: INSPIRACE EURONICS

Autor: Bohumil Herwig



Najít prodejnu

Odeslat odkaz na článek e-mailem

Pošlete odkaz na článek e-mailem svým známým.
 

nahoru

zpět



Leták Proton

Stáhnout leták

Newsletter:

O službě


Akční leták PROTON je platný 5. 12. - 31. 12. 2018


Akční leták PROTON nabízí každý měsíc stovky domácích spotřebičů a elektroniky za akční ceny.
V Protonu najdete značkové domácí elektrospotřebiče, fototechniku, audio a video zařízení, výpočetní techniku, mobilní telefony nebo vybavení pro hobby a zahradu. Řada spotřebičů je nabízena s hodnotnými dárky nebo mimořádně prodlouženou zárukou. Elektro PROTON, to jsou nejlepší ceny elektra!



PROTON - prodej domácích elektrospotřebičů a elektroniky.

[ ↑ k hlavnímu obsahu ↑ ]


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Použitím tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace